VM 27. 8. 2023 křestníVM 27. 8. 2023, křestní
introit
Zpívejme Hospodinu, dobrořečme jeho jménu,
zvěstujme den ze dne jeho spásu,
vypravujme mezi pronárody o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech,
neboť veliký je Hospodin,
nejvyšší chvály hodný,
budí bázeň, je nad všechny bohy. podle Ž 96.1–4
Milé sestry, milí bratří, milé děti – zkrátka v Kristu sourozenci, 96. žalm nás vybízí ke svědectví o velikém Bohu. Vítám vás všechny na dnešních bohoslužbách, při kterých budeme společně slavit svátost křtu sourozenců Tamary a Vincenta, dětí Lukáše a Kateřiny Brňákových. O křest pro své děti požádala maminka Katka. Tamarce se stane kmotrou Michaela Robotková a Vincentovi kmotrem Jaroslav Jedlička.
Do začátku našeho setkání vám spolu s Pavlem zvěstuji Milost našeho Pána Ježíše Krista a lásku Boží a dar i přítomnost Ducha svatého.
píseň 277 Chval Pána svého písní
modlitba Pane Bože,
přicházíme s radostí a s těšením. Vyznáváme, že v životě nás různě svírají všelijaké obavy, svazuje pýcha, že výhled míváme zakrytý, že myslíme jen na sebe nebo že naopak na sebe zapomínáme.
A proto dnes chceme moc poděkovat, za nabídku Tvého království, nabídku prostoru k životu, kterou přinesl Ježíš z Nazareta, kterého jsi poslal, aby nás naučil v Tvém prostoru žít a být pro něj vnímaví. Děkujeme, že nás evangeliem stále znovu ujišťuješ, že neexistuje nic, co by nás z Tvé blízkosti mohlo vyhnat. Děkujeme, že před námi a pro nás otevíráš svou budoucnost.
Prosíme, buď s námi ve svém Duchu, abychom rozpoznali, co je Tvá vůle s každým člověkem. Amen
čtení Mt 28.16-20 Anička
Milí rodičové, milí kmotři, sestry a bratři,
to, co jsme slyšeli (co četla Anička), řekl vzkříšený Ježíš učedníkům. Učedníci se mu klaní, ale zároveň pochybují. Přece jen se děje něco nad jejich chápání. Ten, který zemřel, žije. Ten, který byl odsouzen a skončil jako zavržený bezvýznamný rebel, říká, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. To, co učedníci viděli na vlastní oči, je ještě jinak. Ani něco tak jistého jako je smrt, najednou vůbec není nic tak jistého a nezpochybnitelného. A s tím si lidský rozum těžko poradí.
Pochybnosti či nepochopení ale nejsou nepřekonatelnou překážkou. Pán Ježíš totiž neapeluje na to, aby lidé rozuměli, ale na to, aby uvěřili, aby se spolehli na Boha, u kterého nic není nemožné.
Kdybychom hledali, co je nejpodstatnější na křtu, tak to není ani učení, ani ten vlastní moment křtu, dokonce ani naše víra, ale Ježíšova přítomnost. Ježíš říká: „Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Tady to začíná – ne u nás a u naší aktivity, ale ve vědomí a prožívání toho, že Bůh je s námi. A právě svátosti – křest a večeře Páně, nám to umožňují prožít díky své symbolice naplno.
Líbí se mi vyjádření, že křest není tečka (nechám své dítě pokřtít a je hotovo), ale dvojtečka (po něm teprve přichází to naše vlastní vyznání). Docela hezky to vystihuje J. A. Komenský v prvních třech otázkách svého katechismu:
Milovaný, jsi křesťan? – Chvála Bohu, ano.
Kdy ses stal křesťanem? – Když jsem byl pokřtěn.
Dělá křest křesťana? – Je k tomu přístupem.
Křest otvírá bránu ke křesťanskému životu. Touto branou dnes chceme provést sourozence Brňákovi - v naději, že si Tamarku i Vincenta přes všechny nedostatečnosti našich lidských svědectví Kristus povolá za své učedníky.
píseň Zazpíváme teď písničku 353 Nejmilejší Ježíši
Prosím všichni povstaňme a vyznejme nyní společně svou víru slovy Apoštolského vyznání víry (345), které spojuje křesťany všech dob a církví: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen
Prosím nyní Lukáše a Katku s dětmi i oba kmotry, abyste předstoupili, a ostatní se prosím posaďte:
> Milá Katko, Tamarka i Vincent budou pokřtěni na Tvou
víru, proto se nejprve ptám Tebe (stejně jako při Tvém křtu),
zda věříš v Boha Otce, který dává život,
v jeho Syna, Ježíše Krista, který se stal naším Spasitelem a
v Ducha svatého, který nás vede k pravému a pravdivému
životu?
Jestliže tomu tak je, odpověz sama za sebe: Ano, věřím.
> Ještě se Tě ptám, zda chceš svým dětem dosvědčovat
Boží lásku, víru i naději a vyznávat ji svými slovy, postoji a činy?
Jestliže je to Tvé odhodlání, odpověz: Ano, s pomocí Boží.
> S Lukášem jsme probírali, že je se křtem srozuměn a cestu – i tu duchovní - pro své děti vnímá jako otevřenou (a že křesťanskému vzdělávání nebude nikterak bránit)
> Milí kmotři, ptám se nyní i vás, zda chcete být svým kmotřencům nablízku a zda je chcete doprovázet a podepírat na cestě víry?
Pokud tuto odpovědnost přijímáte, odpovězte: Ano, s pomocí Boží
> Bratři a sestry, prosím ve jménu Kristovy lásky také vás, aby u vás nalézali Tamarka a Vincent přijetí, pomoc a povzbuzení.
modlitba před křtem Pane Ježíši Kriste, Ty jsi přijímal i děti a nenechal´s je odhánět. A tak Tě prosíme, přijmi také tyto děti – sourozence Tamarku a Vincenta, které k Tobě rodiče i kmotři přivádějí. Poznamenej je pečetí své lásky a oběti, kterou jsi na kříži podstoupil. Amen
Děti, jestli se chcete podívat, tak pojďte
křestní akt Tamaro, křtím Tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
požehnání Tamarko, Bůh Ti říká ústy Izajáše:
Neboj se, já jsem tě vykoupil.
Povolal jsem tě tvým jménem, jsi má.
Protože jsi v mých očích drahá, vzácná,
protože jsem si tě zamiloval.
Neboj se, já budu s tebou. Iz 43.1 + 4
křestní akt Vincente, křtím Tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
požehnání Vincente, Bůh Ti zaslibuje ústy proroka Izajáše:
I kdyby ustoupily hory a zakolísaly pahorky,
moje milosrdenství od tebe neustoupí
a smlouva mého pokoje kolísat nebude,
praví Hospodin, tvůj Slitovník. Iz 54.10
modlitba po křtu
Pane, děkujeme za křest, za znamení Tvé blízkosti. Radujeme se z toho, že Tvá věrnost platí i pro Tamarku a Vincenta, že jsou Tvoji.
A prosíme Tě: ochraňuj je v nebezpečí, dávej jim sílu a moudrost, odvahu i naději. Prosíme, probouzej v obou dětech důvěru, že od Tvé lásky je nemůže opravdu nic odloučit. Amen
instrukce Bratři a sestry, křtem jsou Tamarka a Vincent přijati do společenství Božího lidu, ve kterém se navzájem podpíráme a sdílíme. I tentokrát může mít naše sdílení konkrétní podobu. Můžeme jim napsat vzkaz do křestní krabice: biblický verš, kousek básně, sloka písně, myšlenka, citát, který je vám pomocí, povzbuzením na cestě víry. Můžete jim také napsat své přání či jiný vzkaz, aby si časem mohli svůj křest připomenout.
Roznést tužky a papírky
píseň 352 Buď Bohu chvála, dík a čest
kázání Mt 7.7-12
Katka vybrala pro dnešní zamyšlení text z Matoušova evangelia. I proto, že jsou tu zmíněny děti a myslím, že především proto, že ta Ježíšova slova jsou jasná a zřetelná. Proste, hledejte a tlučte! Tři výzvy k činu. A na podporu dobrého úsilí také tři zaslíbení: bude vám dáno, naleznete, a bude vám otevřeno.
Ani jednu z těch tří činností nejspíš neděláme moc rádi, tedy aspoň myslím. Neprosíme rádi. Spíš naopak – jsme vděční, když jsme nezávislí, soběstační, když nemusíme nikoho o nic žádat. Často mají starší lidé obavy, aby nebyli na obtíž, odkázaní – jinými slovy, aby nemuseli nikoho prosit. Je to pochopitelné. Jenže kdyby na světě nebyli lidé, kteří by přijímali pomoc jako dar, nenaučil by se nikdo ani docela obyčejně dávat, rozdávat. Vlastně bychom se nenaučili sdílet, dělit.
Dost často také neradi hledáme. Hledat něco, co postrádáme – takových situací se děsíme. Nemluvím tu ani tolik o klíčích, brýlích či mobilu – i když to je taky k vzteku, ale především o hledání ztracené rovnováhy, jistoty, pokoje, důvěry, dobré cesty.
S tlučením na zavřená vrata je to podobné. Snad až když je úplně zle, zaboucháme.
Často si vzpomenu na Izraelce, jak bývali postaveni před dva různé scénáře.
Když utíkali před Egypťany a před nimi Rudé moře.
Nebo když vstoupili do zaslíbené země, kde žili nepřátelské národy a přitom tu zemi jim Hospodin zaslíbil.
Když se rozhodovali, jestli podlehnout pohanskému králi nebo zůstat věrní Bohu. A oni měli na vybranou. Propadnout té situaci a stáhnout se, převzít naplno iniciativu a hrát si na hrdiny a nebo prosit o sílu, hledat nejlepší cestu a tlouct na dveře Božího království. Mohli buď propadnout strachu z utonutí v moři nebo prosit Hospodina o pomoc. Buď se bezmyšlenkovitě a aktivisticky pustit do boje s nepřítelem nebo žádat Boha o sílu a odvahu k boji, ve kterém budu hájit vztah věrnosti k Bohu i druhému a nebudu zároveň pomstychtivě škodit. Buď mohli přijmout pohanskou víru a ztratit se v davu nebo si uvědomit, že Bůh mě dovedl zrovna sem, že s ním nechci ztratit kontakt, že tu mám nějaký úkol. Buď reptat, že svět spěje do záhuby a nic nemá smysl nebo nechat Bohem proměnit svůj pohled na svět, na lidi kolem, na sebe a ptát se, co já v tuto chvíli můžu říct, udělat, jak tu nejlíp být. Tlouct u Božích dveří.
Tyhle dva různé scénáře se lámou na naší důvěře v Boží zaslíbení. Strach nám diktuje se stáhnout, únava přepnout na autopilota nebo rezignovat, dlouhodobý tlak vede ke stěžování.
Důvěra v Boží zaslíbení naopak otevírá cestu, dává sílu, povzbuzuje k aktivitě a autenticitě, přináší naději.
Když Pán Ježíš říká: „Proste, hledejte, tlučte!“, tak říká: Neztrácejte kontakt s Bohem, zůstaňte v tom vztahu aktivní, a uvidíte jak Bůh a Boží optika promění i váš pohled na svět a ten svět se začne proměňovat – a dost možná i díky vám - protože kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Když nebudete prosit, hledat a tlouct, přijmete vlastně mentalitu egyptských otroků, kteří poklonkují nepříteli nebo svévolně přebírají iniciativu a jsou na sebe pyšní, ale ve skutečnosti dál žijí v poutech. V poutech strachu, že tu zase je někdo, kdo nám vládne, kdo o nás rozhoduje, komu se nemůžeme postavit (mimochodem pak už nejsme daleko od světa konspiračních teorií a dezinformací, které často profitují z mentality oběti). A nebo naopak dál můžeme žít v poutech pýchy a sobectví, co všechno jsem zvládám/dovedu, aniž bych pro mě byl mírou Bůh a bližní.
S tím negativním přístupem, že já přece nic nepotřebuju, nemusím se doprošovat prosit, nechci hledat a nebudu někde tlouct, můžeme stát klidně na samé hranici země zaslíbené, před branami Božího království – a nevejdeme. Jakmile si začneme myslet, že nemá smysl prosit, hledat a tlouct, otáčíme se nazpátek do pouště, reptáme, jsme ze všeho unavení, naštvaní, máme strach. Modlitební setkání v našem sboru nebývá hojně navštívené, ale prosíme, hledáme a tlučeme na něm spolu, vzájemně jsme povzbuzeni tím, že někomu je dáno, jiný nalezl a ještě jinému bylo otevřeno.
Nejde ale jen o modlitbu jako takovou. Myslím, že ani Ježíš nemluví jen o modlitbě. Mluví o životě v Boží přítomnosti obecně. Snadno poznáme, kdo bere vážně Boží zaslíbení a kdo dává přednost svým plánům. Snadno se ukáže, kdo je inspirován a bere sílu od Krista Ježíše, a kdo žije jen ze svých rezerv nebo má svůj idol v jiném člověku. Vyjevuje se, pro koho je bližní jen člověk blízký a pro koho je jím jakýkoliv člověk v nouzi.
Abychom zůstali otevřeni Bohu, jeho síle, jeho slovu, které se v Kristu stalo tělem, máme prosit, hledat, tlouct. Otevřít se působení Boha, který je větší než nepřítel a silnější než strach. Působení Boha, který pro nás nachystal nový domov v zaslíbené zemi. Království Boží, které je na dosah ruky. Který nám přeje víc, než my našim dětem. Stačí jen prosit, hledat a tlouct a dostaneme všechno, co nezbytně potřebujeme, nalezneme to, co je potřeba nalézt, otevře se před námi radost a pokoj.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme za Tvé povzbuzení ve víře. Děkujeme za ujištění, že Bůh se s námi - jako se svými dětmi dělí o dobré dary, že má na mysli naše dobré zrání. Děkujeme za to, že můžeme prosit, hledat, tlouct v jakékoliv situaci tlaku, napětí, nejistotě, bolesti, nespravedlnosti. Děkujeme, že jsi Bohem s námi, teď i navždycky. Amen
píseň 423 Svou sílu nám
ohlášky Pavel
přímluvy
Pane, Ty obdarováváš člověka svou láskou a věrností. Prosíme, ať dokážeme lidem kolem nás nabízet zkušenost toho, že ani oni nejsou opuštění, že mohou být obdarováni.
Pane, prosíme za ty, kdo žijí pod tlakem strachu, bolesti a nejistot – nejen za lidi ve válečných konfliktech a po přírodních katastrofách, ale i za ty, kdo žijí vedle nás. Prosíme i za ty, kdo jsou příliš unaveni bojem za spravedlnost a právo nebo prostě jen unaveni životem a rezignují. Zkoušíme prosit jejich jménem a tlučeme na Tvé dveře: Bože, ujmi se jich.
Pane, denně si uvědomujeme, že naše síly i pomoc je velmi omezená. Prosíme, pomáhej nám promýšlet koncepční řešení, aby se pomoc dostala pokud možno k těm nejubožejším. Prosíme, abychom soucit nezaměňovali za lítost a abys nám dával fantazii a odvahu jednat z lásky a s láskou.
Myslíme na všechny, kdo nezapadají do mechanismu výkonnosti, jak nám bývá předkládán: myslíme na seniory, myslíme na mladé lidi, na lidi psychicky nemocné. Myslíme na rodiče, kteří se strachují o budoucnost svých dětí.
Prosíme, Pane, i za ty, kdo se snaží pomáhat v zachování Tvého stvoření, kdo hledají způsoby, jak žít šetrně a udržitelně i za nás, abychom nebyli vůči Tvému stvoření lhostejní.
A odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby. …
Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvých zaslíbení, kteří nepřestávají prosit, hledat a tlouct, voláme k Tobě jako ke svému milujícímu Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
píseň 732 Do tvých starostí
poslání J 15,5–8
Ježíš praví: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
požehnání
Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby
a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.
píseň 426 Ať chrání nás Bůh