Pro někoho je křesťanství uzavřená kapitola, která je dnešnímu světu cizí.
Většina lidí něčemu věří. Lišíme se však v tom, komu a čemu věříme.
Jsou chvíle, kdy každý člověk hledá naději a potřebuje něčemu věřit.
Evangelíci (někdy nazývaní také prostestanté) kladou velký důraz na osobní vztah k Bohu.
Pro někoho by možná bylo přesvědčivější, kdyby byla jen jedna církev a jedno spolehlivé učení. V žádné oblasti života však není dobré, když má někdo monopol a chybí mu konkurence.
Nemusí. Mnozí tam však chodí rádi. Návštěva bohoslužeb pro ně není nudná povinnost, ale příležitost načerpat sílu a odhodlání do dalších dnů.
Křest je událost, při které se Ježíš Kristus viditelným způsobem přihlásí k člověku, který mu uvěřil.
Farář je člověk, který si jako své povolání volil službu v církvi.
Křesťané se snaží, aby svým jednáním nikomu neublížili.
Zpověď má v evangelické církvi řadu podob. Na prvním místě je to osobní modlitba, v které Bohu svěříme svá provinění.
Bible je soubor knih, který vznikal celá staletí. Psali ji lidé, kteří chtěli vydat svědectví o Božích činech. Čerpali přitom z mnoha zdrojů.
Modlitba je veliký dar. I ten nejobyčejnější člověk se může obrátit přímo k Bohu a Bůh ho slyší. Není k tomu potřeba žádné zvláštní řeči ani splnit složité podmínky.
Mnoho zlého si lidé způsobí vlastní vinou. Důvod lidského trápení nedovede uspokojivě vysvětlit nikdo.
Všem náboženstvím je společné hledání smyslu života. Pomocí mýtů a obřadů se lidé pokouší proniknout k tajemství světa a Boží existence.