Modlitby

1.

Chci tě vyznávat, Pane,

na svých cestách,

však nauč mne, prosím,

uprostřed zmatených časů

vyznat se v sobě sama.

2.

Pane, jak krásný je den,

kdy nás navštíví vzácný host!

Smíme odložit, co nám zaměstnává mysl i ruce. 

Smíme poslouchat jeho a ne pořád jen svůj hlas,

pohlédnout na vše jeho a ne jen svýma očima,

a tak se můžeme setkat s novým a obohacujícím,

co jsme netušili, nevnímali,

vůči čemu jsme otupěli, zlhostějněli.

Smíme pro něho něco udělat, a tak mít pro co žít.

Za všechna ta setkání ti, pane, děkujeme,

a prosíme, buď ty sám dnešního dne

naším vzácným hostem.

3.

Jsme tu a přitom...

ztrácíme se sami v sobě,

v tom, co se nám děje,

co na nás dopadá,

co jsme sami zavinili,

v našich těžkostech

i v nesoustředěnosti.

Hledáme tě, ptáme se po tobě a přitom...

zjišťujeme, že ty jsi nás nalezl.

Mluvíme na tebe a přitom...

můžeme se před tebou ztišit.