Otázky a odpovědi

Hodí se křesťanství do dnešního světa?

Pro někoho je křesťanství uzavřená kapitola, která je dnešnímu světu cizí. Je však mnoho lidí, pro které je víra v ježíše Krista důležitá a nikdy by se jí nevzdali. Jsou mezi nimi staří i mladí. Najdeme mezi nimi vědce, lékaře, politiky, umělce i obchodníky. Bible patří mezi nejprodávanější knihy na světě. Křesťanství na rozdíl od mnoha módních směrů není jen myšlenka, názor či teorie. Víra neaspiruje ani na jednotný výklad světa. Je to něco daleko prostšího a jednoduššího - pozvání k naději, k novému pohledu na život a na svět. Je to výzva, kterou by bylo škoda obejít. (JG)

Může uvěřit každý?

Většina lidí něčemu věří. Lišíme se však v tom, komu a čemu věříme. Někdo věří sám sobě. Jiný doufá ve vyšší spravedlnost. Další se řídí horoskopy. Někdo se vidí ve svých dětech. Jiný nedá dopustit na své rodiče. Mnoho lidí spoléhá na svůj majetek. Je také řada zklamaných, kteří už nevěří ničemu. Křesťané jsou přesvědčeni, že jediný, komu můžeme s důvěrou svěřit svůj život je Bůh, který se stal v Ježíši Kristu člověkem. Tato víra se nedá dokázat ani vnutit. Je to však příležitost, která je nabídnuta každému člověku. Bůh probouzí v našem srdci důvěru a naději. Záleží na nás, zda ji přijmeme, nebo odmítneme. (JG)

Není víra jen pro slabochy, kteří si sami nevěří?

Jsou chvíle, kdy každý člověk hledá naději a potřebuje něčemu věřit. Přestože jsme v mnoha ohledech soběstační, na to abychom odvalili všechny kameny, které nás v životě tíží, nám přece jen síly nestačí. Křesťanská víra však není berlička, o kterou se potřebujeme občas opřít. Ježíš nehledal pouze nemocné a nešťastné. Dovedl změnit život i těm, kterým nic nescházelo. Lidé ho následovali, protože jim nabízel něco jiného, než dosud poznali. I dnes Ježíšův příběh motivuje ke změně života. Silné i slabé. Zdravé i nemocné. Každý tu může najít něco, co mu chybí, a díky víře se odváží, na co by sám nestačil. Křesťanská víra není recept na štěstí. Otevírá však oči pro mnoho dobrého, co sami od sebe nevidíme. (JG)

Proč je tolik církví?

Pro někoho by možná bylo přesvědčivější, kdyby byla jen jedna církev a jedno spolehlivé učení. V žádné oblasti života však není dobré, když má někdo monopol a chybí mu konkurence. Byla to především veliká moc a výsadní postavení, co přispělo k tomu, že se církev dopustila řady chyb a nespravedlností. Jestliže dnes vedle sebe žije řada církví, neznamená to, že musí jít proti sobě. Významná část toho, co dnes jednotlivé církve vyznávají a učí, se shoduje. Rozdíl je pouze v některých důrazech a způsobech zbožnosti. I když rozdělení církví působí dodnes řadu problémů, svědčí současně o tom, jak bohatá a rozmanitá je křesťanská víra. Každý si proto může najít společenství, které mu bude blízké a kde najde svůj domov. (JG)

V čem jsou evangelíci jiní?

Evangelíci (někdy nazývaní také prostestanté) kladou velký důraz na osobní vztah k Bohu. Ve svém učení se snažíme vycházet z bible a co v bibli oporu nemá, nesdílíme. To je důvod většiny rozdílů, kterými se lišíme od římskokatolické nebo pravoslavné církve. Evangelické pojetí víry a života je však natolik široké, že se do něho vejdou všichni, kteří se shodnou na základních věcech a nelpí na jediné podobě víry. Místo abychom svým členům předepisovali, jak se mají chovat, vedeme je k vlastní odpovědnosti před Bohem. Patříme do skupiny protestanských církví, které rozvíjí dědictví reformace. Hlásíme se k Husovi, Komenskému, Jednotě bratrské, luteránům i reformovaným. Oficiální název naší církve je Českobratrská církev evangelická.

Musí evangelík chodit do kostela?

Nemusí. Mnozí tam však chodí rádi. Návštěva bohoslužeb pro ně není nudná povinnost, ale příležitost načerpat sílu a odhodlání do dalších dnů. V kostele slyšíme, na čem Bohu záleží a jak to můžeme naplnit ve svém životě. Sdílíme se tu o svou víru, radost i naději. Společně se modlíme a zpíváme. V církvi se však nekonají pouze nedělní bohoslužby. Během týdne se na farách schází děti a mládež, dospělí i senioři, hudební a pěvecké skupiny a někde i rodiče s malými dětmi. V našich sborech se také organizuje sociální pomoc a ve střediscích Diakonie církev pomáhá lidem s různým typem postižení. Církev je rodina, v které může mít člověk zázemí a oporu. (JG) 

Co je křest?

Křest je událost, při které se Ježíš Kristus viditelným způsobem přihlásí k člověku, který mu uvěřil. Křest nám dává jistotu, že nás Bůh miluje a nikdy neopustí. Tento Boží slib platí navždy a nikdo ho nemůže zrušit. Křest se koná pokropením nebo ponořením do vody. Tak jako voda smývá špínu, potvrzuje křest odpuštění hříchů. Křtem končí jedna etapa našeho života a začíná nová - život s Kristem. Člověk může být pokřtěn v každém věku - ale jen jednou v životě. Malé děti křtíme na žádost věřících rodičů. Ti se spolu s kmotry zavazují, že své děti povedou tak, aby se mohly ke svému křtu sami přiznat. Dospělí, kteří dosud nebyli pokřtěni a uvěřili až v pozdějším věku, se mohou na křest připravit a vyznat svou víru ve shromáždění církve. (JG)

Kdo je to farář?

Farář je člověk, který si jako své povolání volil službu v církvi. V evangelické církvi tuto službu konají muži i ženy a většina z nich má rodinu a děti. Krása tohoto povolání spočívá v rozmanitosti. Farář musí umět dobře vycházet s lidmi, ale také opravovat kostely. Snaží se rozumět dětem i babičkám. Učí se řecky a hebrejsky, aby mohl studovat bibli v originále. Naslouchá lidem, kteří se potřebují svěřit a poradit. Připravuje snoubence na manželství. Navštěvuje nemocné a povzbuzuje lidi, kteří mají trápení. V létě jezdí s mládeží na vodu a v zimě nacvičuje vánoční hry s dětmi. Jeho nejdůležitějším úkolem je, aby otevíral lidem cestu k Bohu. Každou neděli připravuje kázání, v kterém se pokouší objevit v biblickém příběhu aktuální Boží slovo pro sebe i své posluchače. Tak jako každý člověk i on někdy chybuje a těžce hledá víru. Přesto nám může ukázat cestu k Bohu. (JG)

Co křesťané nesmí?

Křesťané se snaží, aby svým jednáním nikomu neublížili. Biblická přikázání a ostatní mravní normy chápou jako směrovky, které nám ukazují, po jaké cestě je dobré se vydat. Kdybychom si museli všechno vyzkoušet sami, bylo by to draze zaplacené poznání. Křesťané jsou přesvědčeni, že Bůh nám svým slovem ukazuje spolehlivou cestu a nic dobrého nám neodepřel. Proto se snažíme dodržovat Desatero a řadu dalších rad, které nacházíme v bibli. Není to pro nás zákon, který nás omezuje, ale pomoc v každodenním rozhodování, za kterou jsme vděční. I když se nám často nedaří žít podle Božích slov, stále znovu se o to pokoušíme. (JG)

Chodí evangelíci ke zpovědi?

Zpověď má v evangelické církvi řadu podob. Na prvním místě je to osobní modlitba, v které Bohu svěříme svá provinění. Věříme, že Bůh odpouští každému, kdo k němu přichází s upřímným srdcem. Když je problém složitější a potřebujeme se poradit, jak své chyby napravit, můžeme jít za svým farářem nebo jiným věřícím člověkem, který nás vyslechne a společně se modlíme za Boží pomoc. Když se v našich sborech slaví večeře Páně, přiznáváme se ke svým chybám ve společné modlitbě. Jistotu, že nám Bůh vyznané hříchy odpustil, nacházíme v Kristově oběti. Věříme, že naše slabosti a selhání vzal na sebe Ježíš, když umíral na kříži. Díky němu se již nemusíme trápit tím, co bylo. Radost z Božího odpuštění smíme prožít při večeři Páně, kdy na památku Kristovy oběti lámeme chléb a pijeme víno. (JG)

Novinky

Krabice od bot

Náš sbor je sběrným místem akce Krabice od bot aneb děti darují dětem k vánocům 2017. Informace o této akci najdete na www.krabiceodbot.cz nebo u farářky sboru.
Celý článek